loading
Česká scéna
MODRÝ Z NEBE
Michael McKeever

MODRÝ Z NEBE

Michael McKeever

Režie: Peter Gábor
Premiéra: 21. 5. 2022
Derniéra: 19. 11. 2022
Program: stáhnout

Na první pohled luxusní dům, který se jen malinko naklání. Na zvonku je napsáno rodina Suttonova. Po osmi letech cestování po Evropě se vrací domů syn Avery se svou snoubenkou Gillian. Oba postřehnou, že tady není něco v pořádku. Zatímco ona nevychází z údivu z toho, co se v domě děje, Avery se začíná doma cítit čím dál lépe. Po letech najde společnou řeč se svou matkou, která nepřijímá jakoukoli negativní informaci, objeví babičku žijící v pokojíčku za kuchyní a s tátou, jenž si nepřipouští závažnost svého onemocnění, si rád zahraje golf. A neodolá ani lahůdkám tety Ester, která v noci vaří a přes den poskytuje místním penzistům „službu po telefonu“. Ať už se nám tato domácnost může zdát jakkoli podivná, jen tady je doma a jen tady najde Avery své „modrý z nebe“…

 

Realizační tým:

Režie Peter Gábor

Překlad Martin Fahrner

Scéna Michal Syrový

Kostýmy Alena Schäferová

Hudba Peter Gábor ml.

Dramaturgie Alice Olmová

 

Inspice Dominik Grácz

Návopěda Libuše Berková

 

Délka představení 80 minut +20 minut přestávka

Více o inscenaci

Obsazení
 

Avery Sutton Tomáše Háby

Tomáš Hába pochází z Přelouče a členem našeho souboru je od roku 2009. A jestli je v nějakém divadle doma, tak je to právě to těšínské. 
1. Kudy vedla cesta z rodného města až do Těšínského divadla? 

Vedla přes Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Pamatuji si, když jsem v roce 2005 poprvé přijel do Ostravy. Bylo to na přijímací talentové zkoušky a mile mě překvapila srdečnost, vstřícnost a upřímnost lidí, se kterými jsem se tehdy setkal. Hned jsem věděl, že tady chci studovat. Za ta léta, co zde žiji, mě Ostrava a celý kraj přirostly k srdci… je mi tady zkrátka dobře.

2. Na zdejší scéně máte za sebou řadu rolí, na kterou vzpomínáte nejraději? 

Určitě jich je více, ale v poslední době vzpomínám často a rád na roli blázna ve hře Náhodná smrt anarchisty od Daria Fo, režíroval ji tehdy čerstvý absolvent DAMU Pavel Ondruch. Byla to, myslím, moje první hlavní role, a i když se hra neuváděla moc dlouho a zřejmě nebyla ani divácky příliš populární, cítím, že mě posunula někam dál, a já jsem si to tehdy užíval.

3. Čím vás i po těch letech divadlo přitahuje? 

Svou nejednotvárností. Každá hra a role je objevováním něčeho nového a neprobádaného.

4. Působíte v zájezdovém divadle, to znamená ráno zkouška, večer většinou představení. Zbývá čas na nějaké koníčky? 

Abych pravdu řekl, tak ani moc ne. Kromě toho, že se asi jako každý rád podívám na nějaký dobrý film, seriál nebo si přečtu dobrou knížku, chodím plavat na bazén. Musím tam ale jít brzo ráno ještě před zkouškou a popravdě někdy večer, když se hraje dlouhé představení, cítím, že už mi – jak se říká – docházejí baterky.

5. Co mají společného a co zcela odlišného Tomáš a Avery? 

Co se týče povahových vlastností, myslím, že toho máme společného celkem hodně. Při zkoušení zjišťuji, že bych se v mnoha situacích zachoval stejně jako on. Zásadní rozdíl mezi námi je ale v tom, že já jsem na rozdíl od něj neprocestoval skoro celou Evropu, nedisponuji neomezenými finančními prostředky a nikdy jsem nevlastnil polobotky od Gucciho.

6. Jak jste se tedy zabydlel v naklánějícím se domě, který je vaším scénickým domovem? 

Divadlo je pro mě především kolektivní záležitost. Takže když je dobrý kolektiv – a já myslím, že u nás v divadle ho máme – je vlastně jedno, v jaké scéně se děj odehrává. 

6. Jaké je vaše „modrý z nebe“? 

Když se podívám na současnou situaci, která panuje ve východní Evropě, čím dál tím víc si uvědomuji, že člověk by měl být vděčný za to, co v životě má, a vážit si toho. Samozřejmě že je pěkné mít nějaké sny, touhy a jít si za nimi, ale zároveň si myslím, že to svoje „modrý z nebe“ může každý z nás najít i v drobných radostech všedních dní. 

 

*********************************************

 

Otevřené nebe

 

Jako poslední premiéru sezóny uvedla Česká scéna komedii „Modrý z nebe“ v překladu Martina Fahrnera. Režie se ujal Peter Gábor, dramaturgyní byla Alice Olmová, scénu připravil Michal Syrový a kostýmy Alena Schäferová.

Děj se odehrává v domě rodiny Suttnových. Dozvídáme se, že dům je nakřivo – tento fakt se promítá pouze do polohy fotografií, ale jinak není vizuálně podpořen. Z celého prostoru čiší klid a mír, což vychází z výrazné práce s barvami. Vše je laděno do šedých, bílých a pastelově modrých odstínů.

Avery Sutton (Tomáš Hába) se vrací domů po osmi letech cestování. Plný nadšení přivádí i svou snoubenku (Barbora Sedláčková), se kterou se zná sotva měsíc, ale věří, že je ta pravá. Dlouhá léta odloučení ho vytrhla z atmosféry rodinné podivnosti a chvíli si na ni zvyká. Proměna je vidět také na kostýmu – vchází do domu v černých barvách, načež se převléká do modrých džín a šedé mikiny. Obsazení Tomáše Háby do role laskavého, srdečného a otevřeného mladého muže bylo v repertoáru jeho rolí velmi příjemnou a funkční změnou. Averyho rodiče, Evelyn (Lenka Waclawiecová) a Stanford (Vítězslav Kryške), mají vztah plný lásky a něhy. Evelyn však patologicky odmítá špatné zprávy a Stanford se místy pohybuje na hraně zdravého smíření a rezignace, k čemuž oba, jak se ukazuje v ději, mají dostatečně dobré důvody. Jejich přístup k životu je ale mnohdy viditelně umožněn skrze finanční zajištění. O to silněji pak vyznívá myšlenka, že to nejcennější si člověk v životě za peníze nekoupí. Kostýmy Evelyn a Stanforda jsou laděny opět do modré a bílé barvy.

Další členkou rodiny je Ester, sestra Evelyn. Místy se zdá, že je nejzodpovědnější osobou
v domácnosti, ale i její život je opředený výstřednostmi. A tou největší je provozování sexu po telefonu, které navíc zahájil rozhovor s ctitelem její matky. Z počátku chodí oblečená v tmavších barvách, jako by se vyčleňovala z celku, ale nakonec se i její kostým přiblíží rodinným odstínům. Naproti tomu čilá stařenka Nana, skvěle ztvárněná Adélou Krulikovskou, nosí šaty v tmavě modré barvě. Paralelu snad můžeme hledat v jejím „tmavším“ slovníku a přístupu k lidem. Její předností je ale absolutní upřímnost podávaná osobitým způsobem.

A do tohoto vzorce vstupuje nový člověk. Gillian (Barbora Sedláčková) nejprve působí jako hodné děvče, které si všechny rychle získá. Konfrontace s bezelstností a možná naivností rodiny Suttnových ale rychle odhaluje její záměry. Dorůžova laděné oděvy Gillian silně kontrastovaly s kostýmy ostatních postav i celým prostorem a od začátku bylo vidět, že do celku nezapadá. Vše ještě podpořilo její expresivní vystupování. 

Krása této komedie tkví v jejím přesahu. Kromě pobavení v sobě nese i pár hezký myšlenek
k zamyšlení. V první řadě, že nepravosti budou vždy odhaleny a po zásluze potrestány. A z těch ne tolik zdůrazňovaných bych ráda připomněla Stanfordovo vnímání vlastní smrti. Slovy Albuse Brumbála: „Pro spořádanou mysl je smrt jen další velké dobrodružství.“.

Snad ale smíme doufat také v dobrodružství ve světě živých a třeba i v rámci našeho Těšínského divadla. Tedy na shledanou v příští sezóně.

 

Magdalena Marie Franková

 

DALŠÍ INSCENACE

DIVÁ BÁRA

DETAIL INSCENACE

ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA

DETAIL INSCENACE

FERDA MRAVENEC

DETAIL INSCENACE