Bajka je loutkovou scénou Těšínského divadla, které představuje středoevropský divadelní i společenský fenomén. Své inscenace uvádí ve dvou jazycích – v češtině a v polštině – a každá ze tří scén – ČESKÁ SCÉNA | SCENA POLSKA | BAJKA – má vlastní dramaturgii a umělecké zaměření. Tato jedinečná pospolitost tvoří základ existence divadla, spojuje jednotlivé scény po společenské i kulturní stránce a umožňuje jejich vzájemnou uměleckou inspiraci.

Bajka přináší do této pospolitosti další rozměr výjimečnosti. Je malým souborem herců-loutkářů, který existuje od roku 1948. Každé dítě na Těšínsku má už po mnoho let možnost opakovaně navštěvovat její představení během předškolní a školní docházky. V současnosti herci připravují inscenace ve dvou jazykových verzích – české a polské – aby vyhověli potřebám diváků v regionu, kde působí. Soubor Bajky vystupuje nejen na své domácí scéně, ale také po celém regionu a hostuje na festivalech doma i v zahraničí.

HISTORIE

Ferdinand Król, 1948–1949

Po druhé světové válce, kdy v roce 1947 vzniklo PZKO (Polský kulturně-osvětový svaz), bylo na jednom z prvních shromáždění rozhodnuto o založení amatérského loutkového divadla. Navazovalo na starší tradici amatérských souborů – na setkávání nadšenců loutkářství ve Starých Trokách u Vilniusu a na Kozubové v roce 1937. Tak vzniklo putovní loutkové divadélko, které dostalo jméno „Bajka”. Jeho vedoucím se stal Ferdinand Król. Sídlo Bajky se nacházelo na půdě Polského gymnázia v Orlové a v září 1947 zahájilo svou činnost. Začátky nebyly snadné – předválečné vybavení bylo zničeno. Na základě zachované fotografie vytvořil pan Gawlas z Poręby novou kukátkovou loutkovou scénu. Prvními členkami souboru byly učitelky mateřských škol, které tehdy neměly zaměstnání, protože školky ještě nebyly v provozu.

Po několika měsících neplacené práce rozhodl Okresní výbor PZKO v Karviné o přijetí pracovníků Bajky do stálého zaměstnání. Od tohoto okamžiku se Bajka stala profesionálním loutkovým divadlem.

První premiéra s názvem „O szewczyku i królewnie” podle Marie Kownacké se konala 2. března 1948 v Polské lidové škole v Orlové. Bajka začala hrát po celém regionu, školy ochotně pomáhaly se zajištěním přepravy vybavení. V této době soubor nahradil tyčové loutky, které měly omezený pohyb, maňásky. Vznikla také nová minimalistická scéna, díky níž se veškeré vybavení vešlo do dvou kufrů – ty si soubor přepravoval sám, vlakem, autobusem nebo na kole.

V roce 1950 se zvýšil počet představení a Bajka získala od Ústředního výboru PZKO vlastní automobil. Mohla tak dojíždět i do nejodlehlejších vesnic a měst Těšínského Slezska. Každoročně uváděla tři premiéry na osmdesáti školách a v několika místních pobočkách

PZKO. Kulisy i rekvizity si soubor vytvářel vlastními silami. Skupina měla tehdy šest členů a její publikum bylo velmi rozmanité – od dětí až po prarodiče.

„Bajka si získala srdce i vděčnost dětí, vychovatelů a rodičů. Její promyšlená představení nejsou jen příjemnou zábavou, ale také pomáhají při výchově a vzdělávání mládeže.” — Zwrot, 6. září 1957

Adam Wawrosz, 1958–1962

V tomto období dochází ke zlepšení pracovních podmínek a ke zvýšení umělecké úrovně uváděných inscenací. Adam Wawrosz – spisovatel a společensky aktivní nadšenec, fascinovaný bohatstvím nářečí a lidové stylistiky – vnáší do tvorby Bajky právě tyto prvky, které charakterizují jeho umělecké období v souboru. Zavádí řadu novinek: hudbu z magnetofonu, nové osvětlení a větší formát loutek. Pro Bajku komponují Eugeniusz Fierla a Paweł Kaleta. Loutky se stávají rozmanitějšími – objevuje se nový typ loutky – javajka. Bajka v tomto období uvedla více než 250 představení.

Bronisław Liberda, 1962–1983

„Chceme, aby svět byl pro děti šťastnější a krásnější. Práce s loutkami mě fascinuje – neživá věc začne žít a oslovuje dětskou fantazii.” — Bronisław Liberda

Bajka se v této době stává autorským divadlem tohoto výtvarníka a hudebníka. Liberda působí jako scénograf, skladatel, režisér i herec. Zavádí řadu inovací a dává Bajce skutečně umělecký charakter. Otevírá jevištní prostor, zviditelňuje herce a umožňuje jim navazovat přímý kontakt s publikem – aktivně zapojuje děti do dění na scéně. Vnáší nové textury materiálů loutek a vytváří stylizovaný, poetický svět výtvarné imaginace.

Od roku 1970 připravuje Bajka pro děti programy-letáky s citáty a písničkami. Od roku 1973 zavádí předplatné a vydává publikaci „Piosenki ze scenki” s texty písní z repertoáru Bajky. Soubor také pořádá výtvarné soutěže pro děti – stovky dětí kreslí obrázky inspirované představeními Bajky, kterých se samy zúčastnily.

Bronek Liberda přizývá ke dramaturgické spolupráci básníky Wilhelma Przeczka a Władysława Sikoru.

Paweł Żywczok, 1983–1989

S převzetím vedení Bajky začíná Paweł Żywczok studovat režii a dramaturgii na Katedře loutkářství pražské DAMU. Od samého počátku svého působení v souboru usiluje o navázání kontaktů s Polskem a s polským loutkovým divadlem, zejména s Divadlem Dzieci Zagłębia v Będzině. Časté cesty do Polska a kontakt s profesionálními loutkáři dodávají souboru Bajky sebevědomí a pomáhají mu uvědomit si vlastní hodnotu.

Żywczok navrhuje spolupráci profesionálním režisérům Těšínského divadla – Františku Kordulovi, Karolu Suszkovi, Leszkovi Wronkovi, a především Grzegorzi Lewandowskému z Divadla Dormana v Będzině. Díky této spolupráci loutkoherci obohacují své řemeslo i o

činoherní herectví. Významným krokem se stává profesionalizace souboru – zkoušková komise uděluje hercům diplomy loutkoherce, čímž se Bajka stává i z hereckého hlediska profesionálním souborem.

Na místo scénografky nastupuje do Bajky Halina Szkopek.

Franciszek Humel, 1990–1993

Po odchodu Pawła Żywczoka přebírá vedení Franciszek Humel, tehdejší technický vedoucí Bajky. Ačkoli je inženýrem podle vzdělání, je zároveň aktivním účastníkem Kurzů režie a herectví v Koszarziskách, které ho silně inspirují. Uvědomuje si však nedostatek vlastních divadelních zkušeností, a proto vytváří prostor pro spolupráci s profesionálními režiséry Polské scény Těšínského divadla, které dobře zná a jimž důvěřuje – J. Klimszou, L. Wronkou, J. Kilarem, M. Mokrowieckým a K. Suszkou — a také se skladatelem Zbyszkiem Siwkem.

Pawełka Niedoba, 1993–2009

Oblíbená „Paní z Bajky”, dlouholetá herečka souboru známá jako „Teta Pawełka”, pokračuje v uměleckém vedení i organizační správě souboru, přičemž navazuje na moudrou repertoárovou a tvůrčí politiku svého předchůdce. Dbá na živý kontakt s publikem. Dvorním hudebníkem se stává Andrzej Macoszek. Nezastupitelná Pawełka, představitelka čarodějnic a ježibab, které hrála s velkou oblibou, si získává respekt nejen v souboru, ale i u vedení ZG PZKO.

Z její iniciativy a s obrovským nasazením se v roce 1996 podařilo přestavět prostor ve čtvrtém patře budovy PZKO. Díky tomu získává Bajka vlastní divadelní sál, hlavně díky podpoře spolku „Wspólnota Polska”. Soubor si postupně získává sympatie tisíců diváků na Těšínském Slezsku, v Polsku a Německu. Každoročně připravuje předplatné pro přibližně 3000 polských i českých diváků. Každé polské dítě na Zaolší má tak možnost navštěvovat představení Bajky během školní a předškolní docházky.

V roce 1997 obdržela Pawełka Niedoba od ministra kultury Polské republiky vyznamenání „Zasłużony dla Kultury Polskiej”.

Pawełka Niedoba: „Je to to nejkrásnější období mého života v Bajce. Co může být krásnější než dítě a jeho jiskřící oči, úsměv… Všude, kam Bajka přijela, jsme byli vítáni s radostí – ve školách i domech PZKO. Nezapomeňte, že děti na Zaolší mají jen jedno divadlo.”

Marek Mokrowiecki: „Bronek Liberda mě pozval do Bajky. Hrál jsem v Wawroszových Jasełkach a v Čapkově pohádce… Vrzající dodávkou, veteránem Roburem, jsme objeli celé Zaolší, všechny školy a školky, klubovny PZKO. V obrovských kufrech jsme vozili dekorace, ve třídách a klubovnách stavěli scénu, hráli představení, a pak jsme zase balili loutky, kostýmy a kulisy na cestu k další „štaci“, kde už čekali ti nejvděčnější diváci – děti a jejich učitelé. A tak den za dnem, dvě nebo tři představení denně. A v každé školce či škole nás čekalo pohoštění – kolik jsem se najedl kaší, mléčných polévek, koláčů… Tolik tepla a srdečnosti zůstávalo vždy v srdci. Současná Bajka má už vlastní sídlo, ale stejně jako dříve se její herci sami starají o divadlo, vyrábějí dekorace a loutky, balí kufry a vyrážejí na cesty.

Odměnou je dětský úsměv a skromný honorář. Pracoval jsem v mnoha divadlech, ale věřte mi, do Bajky přichází člověk na zkoušku jako domů, za rodinou.”

Kvůli omezení rozpočtu ZG PZKO v 90. letech se Bajka dostává do finančních potíží a hrozí její zánik. Díky přízni Krajského úřadu v Ostravě, mecenáše Těšínského divadla, se mohla Bajka v roce 2008 stát součástí TD. Ředitelem divadla je tehdy Karol Suszka. V roce 2010 se soubor přesouvá z budovy Polského kulturně-osvětového svazu na Střelniční ulici v Českém Těšíně do sídla Těšínského divadla. Název se mění z „Teatr Lalek Bajka” na Loutkovou scénu Bajka (Scenę Lalek Bajka).

Jakub Tomoszek, 2009 – současnost

V roce 2009 se stává uměleckým šéfem Loutkové scény Bajka Jakub Tomoszek, absolvent pražské herecké školy VOŠ. Soubor začíná uvádět představení v dočasném divadelním prostoru přizpůsobeném pro loutkovou scénu. Mecenášem Bajky se stává Moravskoslezský kraj.

Do roku 2010 Bajka hraje výhradně v polštině — pro děti z mateřských a základních škol s polským vyučovacím jazykem. Premiéra inscenace „Świetliki” — „Broučci” přináší zásadní změnu: soubor začíná hrát i česky a rozšiřuje tak své publikum o české děti z mateřských a základních škol v Moravskoslezském kraji. Tento krok publikum přijímá s velkým nadšením. Díky Bajce vytváří Těšínské divadlo prostor pro umělecké vyžití polské i české veřejnosti už od útlého věku.

Od roku 2020 pracuje v Bajce na stálý úvazek řezbář a loutkář Pavel Skorkovský, což výrazně zefektivňuje tvůrčí proces. Soubor má také profesionální mistry zvuku a světla.

Bajka má od roku 2019 i svého dramaturga – nejprve Simonu Nitrayovou, od roku 2020 Lenu Pešák.

V září 2020 jsme měli příležitost pozvat diváky na představení Bajky do nového prostoru Těšínského divadla – na Malou scénu. Během rekonstrukce divadla však byla tato scéna uzavřena. V tomto období si Bajka splnila další ze svých snů – díky vstřícnosti Moravskoslezského kraje zakoupila a na divadelním nádvoří postavila vlastní stan – Šapitó Bajky. Tento magický prostor jsme otevřeli v srpnu 2024 premiérou inscenace Frankenstein, která byla určena žákům druhého stupně základních škol. Podařilo se nám tak vytvořit repertoár, který oslovuje i starší publikum a inspiruje jej.

Od roku 2025, díky projektu Bajky a TDKC, nabízíme naše inscenace také věkové skupině young adults, tedy mládeži od 12 let a studentům středních škol, a to v rámci formátu classroom play. Představení nese název Kyberteror a vzniklo ve spolupráci se zkušenými odborníky na prevenci rizikového chování. Součástí projektu je také vzdělávací workshop.

Soubor spolupracuje s řadou zajímavých umělců, zejména z českého, polského a slovenského kulturního prostředí: režiséry, scénografy a hudebníky, osobnostmi loutkového divadla, které přinášejí nové nápady a vizuální řešení. Díky nim je Bajka pro své diváky stále atraktivní, zajímavá, barevná a plná scénických překvapení.

Tato spolupráce nám umožňuje být v kontaktu s moderními směry v loutkovém divadle a využívat talentu umělců, kteří ho spoluvytvářejí. Díky těmto setkáním a přátelstvím můžeme prezentovat naše inscenace na festivalech a loutkářských akcích v Praze, Brně, Hradci Králové a Ostravě – například Přelet nad loutkářským hnízdem, Loď tajemství bratří Formanů, festival SLON, Polárkový dort, Loutkářská Chrudim a další.

Připravujeme adaptace knih současných polských autorek dětské literatury (J. Bednarek, K. Jackowska-Enemuo, R. Jędrzejewska-Wróbel) a zveme je na autorská setkání s dětským publikem. Díky tomu se Bajka účastní festivalů a hostování také v polském divadelním prostředí, například v Katovicích, Varšavě či na MFTL „Klasyka Od-Nowa“ v Będzině.

V roce 2023 soubor vydal ilustrovaný bilingvní zpěvník písní ze svého z repertoáru: „Piosenki z Bajki – Písničky z Bajky”, který navazuje na tradici Bronka Liberdy.

Současný herecký soubor tvoří nejen dvojjazyční herci ze Zaolší, ale i ti, kteří se polsky nebo česky teprve učí, aby vyhověli požadavkům Bajky. Doufáme, že se stále budou objevovat nadšenci, kteří budou tvořit svět plný dobrodružství a úžasných zážitků, aby malí diváci mohli tento zázrak prožívat spolu s nimi.

Karol Suszka: „Milá Bajko, nechť tě provází osvědčené pravdy – buďme opravdoví v životě i na jevišti, a pak se na tvářích a v očích těch, pro které hrajete, objeví úsměv skutečného štěstí a obdiv k vaší nesmírně krásné a vznešené práci.”

UMĚLEČTÍ ŠÉFOVÉ BAJKY:

Ferdynand Król  (1948 - 1958)

Adam Wawrosz  (1958 - 1962)

Bronisław Liberda  (1962 – 1983)

Paweł Żywczok  (1983 – 1989)

Franciszek Humel  (1990 – 1993)

Pawełka Niedoba  ( 1993 - 2009)

Jakub Tomoszek  od  r. 2009

DRAMATURGOVÉ BAJKY:

Wilhelm Przeczek  ( 1962 - 1972)

Władysław Sikora  ( 1979 – 1983 )

Wanda Cejnar  (dramaturgická spolupráce )

Simona Křístková  ( r.2019)

Lena Pešák  od r.2020

SCÉNOGRAFOVÉ BAJKY:

Zdeněk Hapala  (spolupráce)

Tadeusz Berger  ( spolupráce)

Halina Procner  ( 1983 – 1984)

Halina Szkopek  ( 1983 – 2009)

ŘEZBÁŘ LOUTKÁŘ:

Pavel Skorkovský (od r. 2020)