Režie: Stanislav Slovák
Premiéra: 10. 9. 2022
Svět je pole. Sklidíš, co jsi zjara sil.
Předlohou se autorům muzikálu stala stejnojmenná povídka Boženy Němcové o odvážné a samorostlé dívce, dceři pastýře, která se nebojí „ani noci, ani plavání“. Ale pověrčiví vesničané jí opovrhují, protože nesplňuje typické představy o děvčeti té doby. Je nebojácná a samostatná, je odlišná, a tak se o ní vyprávějí všelijaké podivnosti, dokonce je pro svou svéráznost spojována i s mocnostmi pekelnými. Smělá a odvážná Bára nedbá předsudků a pohnutek vesničanů a bojuje nejen o své právo na štěstí a lásku, ale je připravena pomoci i kamarádce Elišce. Dojde i na okamžik, kdy Bára skoro přijde o život, ale naštěstí se v poslední chvíli objeví tajemný zachránce a lidé, kteří dokážou mít Báru rádi takovou, jaká je.
Realizační tým:
Režie Stanislav Slovák
Scéna a kostýmy Jaroslav Milfajt
Hudební nastudování Karel Cón
Korepetice Miroslav Liška
Choreografie Martin Pacek
Asistentka choreografa Gabriela Klusáková
Dramaturgie Alice Olmová
Dramaturgická spolupráce Petr Kracik
Inspice Dominik Grácz
Nápověda Libuše Berková
Klavír David Kupka
Housle Václav Kolek
Basa Tomáš Treichel
Recenze:
Rozhovor s Bárou Vidomskou:
https://www.ostravan.cz/75621/herecka-bara-vidomska-podobnosti-s-divou-barou-mame-docela-hodne/
Děsivá síla strachu z neznáma
Česká scéna Těšínského divadla uvedla adaptaci díla Boženy Němcové, Divou Báru. Autoři Milan Uhde, Leoš Kuba a Miloš Štědroň se zaměřili na motiv společenských konvencí, do nichž hlavní hrdinka pro svou povahu ani původ nezapadá.
Bára byla vychovávána dobrosrdečným pastýřem Jakubem (Miroslav Liška). Veřejným tajemstvím však byla skutečnost, že se narodila z matčina nemanželského vztahu se starostou vesnice (Zdeněk Hrabal). Ten se Báru snaží chránit před plamennou nenávistí vesničanů, která nemá pochopení pro bohabojné děvče, jehož takzvaná divokost vychází z vnitřní svobody. Vesničané poutají sami sebe předsudky, strachy a nenávistí vůči čemukoliv „cizímu“.
Do role Báry byla obsazená Bára Vidomská. Herečka dodala své postavě živelnost, která podtrhla skutečnost, že Bára muže stejnou měrou přitahovala jako i děsila. Rezonující hlas a pohyby připomínající v každém okamžiku tanec vytvářely dojem, že Bára nad jevištěm létá. Její postavu obohatil také kostým, díky kterého mezi dalšími postavami vyčnívala. Oproti tmavě oděným postavám nosila sytě červenou sukni s vysokým rozparkem, kolem pasu měla šátek a košilku
s krátkým rukávem a výstřihem. Oproti ostatním také chodila bosa a nosila volně rozpuštěné vlasy.
Nejbližším člověkem Báry byla její kamarádka Eliška (Eliška Adamcová). Eliška působila jako vyvažující prvek Bářina divokého světa. Sama byla klidná a rozvážná. Stejně jako Bára, vyčnívala z davu světlým kostýmem, který se skládal z dlouhé světlé sukně a halenky upnuté až ke krku, což podtrhlo Eliščinu cudnost. Hereččina tvář jí dodala něžného vzhledu, ale herecký um Elišky Adamcové skvěle podtrhl vývoj postavy, který vyvrcholil ve chvíli, kdy se bez ohledu na následky rozhodla postavit za svůj názor a své city.
Díky jejich věrného přátelství našla Bára útočiště na faře, kde Eliška vyrostla v péči faráře (Miloslav Čížek) a panny Pepinky (Markéta Słowiková). Pravým opakem k tomu byla rodina Vlčkových. Mladičký Ondra (Kryštof Malec) se z Bářina chráněnce postupně stal jejím ochráncem, to ale nebylo po vůli jeho rodičům, především pak jeho rázné matce Vlčkové (Adéla Krulikovská), kterou její muž, Vlček (Zdeněk Klusák), poslouchal na slovo.
Společenská nesnášenlivost vůči Báře vycházela také ze vzpomínek na činy její matky. Starostova žena (Lenka Waclawiecová) v ní viděla upomínku manželovy nevěry a starý Kroupa (Vítězslav Kryške) živil myšlenku, že je dívka čarodějnice, protože mu zemřel syn, kterého Bářina matka nedokázala vyléčit. Jak se zdálo, nenávist vůči Báře by nebyla bývala všeobecně tak silná, kdyby ji nepřiživoval Pavel (Tomasz Władysław Przybyla). Mladý muž uchvácen Bářinou krásou odmítal přijmout její nezájem, a jeho mstou se stalo šíření zkazek.
Zásadní zvrat přinesl okamžik, kdy Pepinka oznámila Elišce, že jí našla ženicha v správci Slámovi (Petr Sutorý). Nešťastná Eliška požádala o pomoc Báru, která zinscenovala setkání správce s ďáblem a Bohem, což správce od sňatku odradilo. Postava správce byla skvěle zahraná, od decentní úlisnosti, přes dočasné mentální zhroucení až po závěrečnou nenávist vůči Báře.
Všechny jednotlivé dílky vytvořily obraz světa plného temných a křivých stínů, které se snaží utopit jakýkoliv náznak světla. Každá výčitka je zde znásobená davovými scénami. Pokrytectví vesničanů je dobře vidět ve scéně z Bendlovy (Dominik Grácz) hospody. Ti, kteří se neustále stavějí nad Báru, kteří Boží vůli ohýbají podle toho, jak se jim to zrovna hodí, se válejí po zemi a v alkoholovém opojení sotva připomínají lidi.
Režisér Stanislav Slovák postavil muzikál na hereckých výkonech, což vedlo také ke zjednodušení scénografie. Jaroslav Milfajt pracoval s málem, ale velmi efektivním způsobem.
V pozadí visela bílá plachta, která vytvářela horizont, odrážela slovy popisované počasí, či nahrazovala tmu noci, v níž Bára vystrašila správce. Scéna byla navíc obohacena světelnou proměnou a zvukovými efekty, které dodaly Bářině výstupu nadpřirozený efekt.
Jinak byla jedinou kulisou, kterou místy doplňovaly dřevěné lavice, otáčivá krychle uprostřed jeviště, která se měnila z hospody na salaš, faru, či klec. Bára většinu času trávila na krychli, čímž vznikl dojem oddálení postavy od ostatních. Zmíněnou klecí pak celé představení začíná a končí – Bára byla za trest zavřená do umrlčí komory, v níž měla strávit noc. Vysvobodil ji odtud knížecí myslivec (Ondřej Frydrych), který se Báře vyznal z lásky. Jeho postava se na scéně často objevovala, ale většinou zachovávala mlčenlivost. O to více vyniklo herectví Ondřeje Frydrycha. Jeho myslivec v sobě nesl hrdost a až pohádkově spravedlivý charakter a ani na vteřinu nezaváhal, když se měl pro lásku vzdát služby.
Celkově vznikla v Těšínském divadle velmi ambiciózní inscenace. Herci opět prokázali všestranné nadání, zvláště ve zpěvu. Nejvýraznějšími z pěveckých výkonů byli Bára Vidomská, Eliška Adamcová a Tomasz W. Przybyla. O živý hudební doprovod se postarali David Kupka (klavír), Václav Kolek (housle) a Tomáš Treichel (basa), kteří i v tak malém počtu výrazně dotvořili unikátní celek, kterým inscenace je.
Režie Stanislav Slovák; scéna a kostýmy Jaroslav Milfajt; hudební nastudování Karel Cón; korepetice Miroslav Liška; choreografie Martin Pacek; asistentka choreografa Gabriela Klusáková; dramaturgie Alice Olmová; dramaturgická spolupráce Petr Kracik; psáno z premiéry 10. 9. 2022.
Magdalena Marie Franková
+ 22 dalších
