Jakub Tomoszek

UMĚLECKÝ ŠÉF BAJKY

Kuba je šéfem BAJKY, jejím mozkem. Je zároveň inspirací, myšlenkou a také bezednou studnicí hereckých a divadelních podnětů a nápadů. Malé diváky zase zahrnuje hromadou legrace. Neúnavně pro BAJKU objevuje zajímavé režiséry, scénografy, hudebníky a hlavně loutkaře, kteří svou profesi milují a kteří BAJCE otevírají stále nové obzory, dokážou herce nadchnout a rozvíjet je.
Narodil se v Třinci v roce 1979. Měl to štěstí potkat skvělou ženu, s tou se také oženil a má s ní tři děti. Rád pracuje s dětmi i s neprofesionály. S nimi pak vytvořil projekty, jako byly muzikál Jákob, Lusthaus a Bílá labuť. Společně se svou ženou Tamarou pracuje s dětmi napříč církevními denominacemi, jsou také iniciátoři a spoluzakladatelé projektu Brouci (dětský pěvecký sbor, s nímž vytvořili album Nemusím se bát).
Zahrál si menší role ve filmech Černý slzy a Pátek čtrnáctého.
A jaká byla jeho cesta k BAJCE?
„Někdy ve třetím ročníku studia na Gymnáziu s polským jazykem vyučovacím v Českém Těšíně jsem se rozhodl, že se dám na dráhu umělce. Bavilo mě psát scénky a pak je hrát na různých akcích evangelické mládeže. Po ukončení studia na gymnáziu jsem dostal nabídku nastoupit do loutkového divadla Bajka jako elév. Jako každé dítě, které chodí do polských škol na těšínském Slezsku, jsem vyrůstal na představeních této scény. Tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že jednou budu její součástí. Proč ne!
Po roce angažmá jsem se rozhodl, že budu pokračovat ve svém vzdělání v oboru herectví a pro tento účel jsem si vybral Vyšší odbornou školu hereckou v Praze. V roce 2004 jsem nastoupil na Polskou scénu Těšínského divadla jako herec. Po pěti letech v angažmá jsem dostal nabídku BAJKU vést. Loutkové divadlo BAJKA, pracující šedesát let pod patronátem Polského kulturně-osvětového svazu, se tehdy připojilo k Těšínskému divadlu a stalo se tak jeho třetím souborem. Znal jsem BAJKU zvenčí i zevnitř. Proto jsem si opět řekl: Proč ne!
Od roku 2009 působím jako umělecký šéf loutkové scény Těšínského divadla BAJKA.
Díkybohu se mi BAJKA stala osudnou.“
„Je pro mě důležité, aby v souboru byli lidé, kteří jsou ochotni měnit stereotypní myšlení, názor, že když je to pro děti, není třeba se namáhat, že ‚pro ně‘ to stačí.“
Uvědomuji si, že dětský a náctiletý divák je zvídavý a tím i náročný na výběr repertoáru a formy. Pestrost výtvarných a režijních postupů a možností loutkového divadla nemůže BAJKU nikdy svést do rutiny a stagnace. V průběhu procesu tvorby našich představení probíhá s režiséry, scénografy a autory dramatizací diskuse o tom, co může našeho diváka oslovit a co ho už nezajímá. Je tu stále co objevovat, nekonečná spousta stránek je ještě nepopsaná a to mě baví. Jsem vděčný za své spolupracovníky a všechny ty, kteří BAJCE fandí.“