loading

Festival na vodě

 

            Druhý ročník Festivalu nad řekou nabídl ve svém repertoáru hry všech tří scén Těšínského divadla, z nichž většina měla premiéru v uplynulé sezóně. Jeho heslem bylo znovu „setkávání“, které, jak věřím, bylo naplněno.

 

            Festival otevíral Skrzypek na dachu, který vypráví příběh, v němž se střetává společenský konstrukt postavený na tradicích s láskou. Tradice nejsou zobrazovány jako zlo, je ale zdůrazněna nutnost nad nimi přemýšlet. Tradice, které zraňují a poutají ducha i tělo, by neměly mít ve společnosti místo.

            Mlékař Tovje (Tomasz Kłaptocz) je člověk velmi zbožný, který svou víru žije srdcem. To občas vede k tomu, že popírá vlastní přesvědčení o nutnosti dodržovat tradice. Tóru interpretuje osobitým způsobem, neváhá se pustit do disputací se samotným Hospodinem, ale tím ukazuje svou víru jako živý vztah. Z lásky k dětem požehná dvěma dcerám sňatky s muži, které si samy vybraly. Cajtl (Joanna Litwin) se provdá za chudého krejčího (Grzegorz Widera) a Hudl (Katarzyna Kluz) dokonce dovolí odejít za milovaným Perčikem (Kamil Mularz), který byl zatčen a odeslán na Sibiř. Vlivem těchto událostí dokonce začne hledat něhu ve vlastním manželství s Goldou (Anna Paprzyca), které vzešlo z vůle rodičů. Dcera Chava (Dorota Bartnicka) však překročí i Tovjeho míru tolerance, protože se zamiluje a provdá za jinověrce, Rusa Fiedka (Tomasz W. Przybyla). Vzápětí však vesnici zasáhnou antisemitské kroky vlády, která je vyžene z domova, čímž se tradice mění na zcela bezpředmětné a prioritou ses stává bezpečí a štěstí rodiny.

            Počasí zapříčinilo, že se představení odehrálo v divadle, díky čehož opět plně zarezonovalo skvělé hudební nastudování. Celek samozřejmě umocnily také výborné taneční výkony, pro které bylo nutné zachovat dostatek prostoru, střední plán jeviště tak zůstal prázdný a vesnici dokreslovaly jen jednoduché kulisy po stranách a v pozadí. Důležitou roli hrála světla, která dotvářela atmosféru (například při šábesové scéně se svícemi).

            Představení zaznamenalo také jednu významnou událost, a to návštěvu ministra kultury. Věřím, že byl úchvatnými hereckými výkony přesvědčen, že Těšínské divadlo má na mapě kulturních center své významné místo.

 

            Dalším festivalovým představením byli Brémští muzikanti. Příběh zvířecích hudebníků putujících za štěstím se hrál podle plánu v Parku Adama Sikory, jehož prostředí v kombinaci
s barevnými kulisami znásobily autenticitu představení. Anna Bangoura ztvárnila srdečného oslíka, Ondřej Vyhlídal citlivého pejska, Daniela Sedláčková nebojácnou kočičku a Maciej Cymorek sebevědomého kohouta. Pro malé diváky však – soudě dle jejich reakcí – byl nejvýraznější postavou loupežník Herdek a jeho loutkoví kolegové Frýdek a Místek. Velký podíl na tom má skvělý herecký výkon Jakuba Tomoszka, ale také využití zvukových kulis vytvářených přímo na jevišti. Starší obecenstvo pak mohly bavit především satirické obraty v jazykové rovině.

 

            Další z plánovaných představení, Rychlé šípy, se z důvodu deště neuskutečnilo, počasí bývá bohužel neúprosné. Následujícím představením tak byla opět pohádka v podání Bajky, a to O 3princeznách a 3hlavém drakovi. Bajka v tomto dni odehrála obě jazykové variace inscenace, recenze je psaná z českého představení.

            Příběh, jak už napovídá název, sleduje osudy tří královských dcer. Nejstarší Cimprlína je nafoukaná, Mudrlína vzdělaná a nejmladší Dobromila má především dobré srdce. O jejich ruku se uchází drak z nedaleké sluje. Své osudy určují svými činy – první z nich drak sežere, druhá ho přesvědčí, že by nebyl dobrým králem a nejmladší je zachráněna milovaným princem Miroslavem.   Pohádka dozajista zaujala nejen malé diváky, ale také jejich rodiče. Kromě kouzelné malované scenérie je v do realizace zasazeno několik hezkých písní v kramářském duchu. Jazyková složka a její interpretace herci dodává příběhu humor často prezentován postavou Kašpárka, který je současně průvodcem celého příběhu. V představení hráli Dorota Grycz, Wanda Michałek, Jan Szymanik a Jakub Tomoszek.

            Na konci příběhu se pak odehrála svatba princezny Dobromily a prince Miroslava, který zahnal draka a udělal radost vystrašené části publika, která volala, aby drak už nepřiletěl.

 

            Po neočekávané dešťové přeháňce se následující den na jeviště konečně dostala také Česká scéna, která uvedla tragédii bratří Mrštíků, Maryšu. Maryša v režii Petra Kracika pracuje
s originální koncepcí, kdy je realizace vystavěna jako soudní proces mapující události vedoucí
k jedné z nejslavnějších otrav v českých literárních dějinách a staví diváka do pozice soudce těchto událostí. Od premiéry se představení upevnilo, vymizely sklony k ukřičenosti, o to silněji vyvstaly motivy napětí a křivd, které se mezi postavami objevují. Maryša Markéty Słowikové dozrála ve své bolesti i hořkosti, Franckův (Kryštof Malec) boj proti světu se jevil o něco sobečtější a prohloubil Maryšinu křivdu. Lízalka v podání Barbary Szotek-Stonawski působila jako emoční vyděračka
a v tom kontextu vyznívaly Lízalovy (Miloslav Čížek) kroky jako následek manželčina nátlaku Vávra Zdeňka Hrabala byl o něco klidnější než v podání Zdeňka Klusáka, ale i tentokráte hrál důležitou roli fakt, že alkohol mění člověka v trosku.

            Přesunutím do venkovního prostředí však byla narušená efektivita scénografie. Kříž visící jako výstraha nad postavami se na pozadí stromů ztratil. Šířka hrací plochy vedla k tomu, že diváci sedící vlevo mnohdy ani nezaznamenali skrčenou babičku v pravém rohu, nemluvě o jejím loučení s vnučkou, které probíhá v podstatě celé beze slov. Po technické stránce pak často selhávaly mikrofony, takže z jednoho dlouhého dialogu byla slyšet sotva polovina. Technika naštěstí nezradila výborný živý hudební doprovod v podání Vlastimila Blažka, Jindřicha Mrázka, Arnošta Symanka
a Jana Zieznika.

            Celková intenzita představení ale v konečném důsledku nezmizela, především díky již zmíněným hereckým výkonům, které prohloubily psychologii představení, jež dala hořkosti
i bolesti postav reálnější rozměr.

 

            Festivalový týden nakonec Scena Polska s Balladynou. Příběh Juliusza Słowackého psaný
v duchu shakespearovských dramat pracuje s motivy sobectví, mocichtivostí a spravedlností.

            Nejvýrazněji zde tak pochopitelně zaznívá otázka morálky a vlivu moci na charakter člověka. Vyhnaný král Zbyšek Radek má v sobě hrdost vládců, ale zachovává lidskost, která si cení dobrých lidí a žádá trest pro ty špatné. Kirkor (Tomasz Kłaptocz) ani s královskou korunou na dosah neustoupí svému cíli, kterým je spravedlnost. Přirozeným instinktem Aliny (Katarzyna Kluz) je postarat se o rodinu, tedy o matku. Katarzyna Kluz navíc dodala postavě trochu dětské naivity, pro kterou se čin její sestry jeví ještě strašnější. Balladyna (Ida Trzcińska) se vždy ohlíží na to, co je pro ni výhodné, nehledě na cenu. Čím více moci se ji dostává, tím slabší je hlas jejího svědomí – byť právě to ji nakonec dožene. Pravděpodobně skrze oběť její matky (Anna Paprzyca), která ani přes výčitky a hořkost nevydala své dítě soudu. Fon Kostryn (Kamil Mularz), velitel hradní stráže
a společník Balladyny, je své milence v mnohém podobný, nedostatek opatrnosti však dává Balladyně dostatek prostoru k tomu, aby ho odstranila z cesty.

            Zajímavou postavou je pak pastýř Filon (Kamil Mularz), který žije ve svém pohádkovém světě. Jeho naivita je nejspíš důvodem, proč přežije ve světě intrik a nástrah. Pohádkový svět, nebo lépe řečeno svět fantazie, má ale ve vývoji příběhu důležitou roli. Obdobně jako ve „Snu noci svatojánské“ již zmíněného anglického dramatika, ovlivnily události ve světě lidí fantaskní bytosti. Mostem mezi světy je Grabiec (Grzegorz Widera), který sice také touží po moci, ale neumí s ní zacházet a nechá se zmanipulovat královnou vodní říše Goplanou (Barbara Szotek-Stonawski), která za pomoci svých ďáblíků, Chochlika (Małgorzata Pikus) a Skierki (Joanna Litwin) ovlivňuje svět lidí.

            Shakespearův vliv se promítnul také do scénografie, která byla po vzoru té alžbětinské velmi minimalistická, zahrnovala pouze dlouhé molo, ke kterému bylo později připojeno schodiště. Bílá plachta na podlaze skvěle odrážela světla, která byla zásadní součástí vizuality, například vodní svět vznikl díky modrému světlu. Představení jako celek pak velmi elegantně ukončilo celý festivalový maraton.

 

            Suma sumárum byl celý festivalový týden příjemným divadelním zážitkem, i přes komplikace způsobené vodou. Dav diváků čekající v dešti na rozhodnutí, zda se bude hrát, či nikoliv, navíc ukázal, že lidé divadlo stále vyhledávají a mají potřebu kulturního růstu. Kéž Těšínské divadlo dokáže tuto potřebu uspokojovat i nadále.

 

Magdalena Marie Franková

 

Skrzypek na dachu: produkce na New York Stage od Harolda Prince; originální newyorská produkce, režie a choreografie Jerome Robbins; libreto Joseph Stein; hudba Jerry Bock; texty písní Sheldon Hanick

Překlad František Vrba, Zdeněk Nerušil; režie Petr Kracik; scéna Jaroslav Milfajt; kostýmy Marta Roszkopfová; choreografie Gabriela Klusáková; korepetice a hudební nastudování Miroslav Liška; dramaturgie Alice Olmová.

 

Brémští muzikanti: režie a hudba Tomáš Kočko; scéna, loutky a kostýmy Michal Hejmovský; světla  Roman Mračna; výroba loutek Pavel Skorkovský.

 

O 3princeznách a 3hlavém drakovi: adaptace a režie Petronela Dušová; překlad Simona Křístková; scéna
a loutky Miroslav Duša; hudba Artur Říman; výroba loutek Pavel Skorkovský; kostýmy loutek Ivana Kolondrová; světla/zvuk Roman Mračna / Vojtěch Chobot.

 

Maryša: úprava a režie Petr Kracik, dramaturgie Alice Olmová, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Marta Roszkopfová, pohybová spolupráce Gabriela Klusáková, hudební spolupráce Zbyhněv Siwek, korepetice Miroslav Liška.

 

Balladyna: režie Bogdan Kokotek, scenografie a kostýmy Krzysztof Małachowski, hudba Zbigniew Siwek, choreografie Katarzyna Anna Małachowska.