Jiří Krupica vnímá profesionální kritiku jako zrcadlo, názor diváka je však pro něj svatý. Hrával už ve školce, ale na profesionální prkna vstoupil skrze inscenaci Těšínské niebo – Cieszyńskie nebe.
Vystudoval herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, odkud pokračoval na JAMU v oboru dramatické výchovy. Po dvou semestrech však přišla nabídka angažmá, kterou okamžitě přijal. Dva roky strávil v Divadle Polárka a sedm let v Divadle loutek Ostrava, až se dostal opět do Těšína. Měl také čest hostovat v brněnském Buranteatru či v ostravské Staré Aréně.
Preferuje konverzační komedii, případně kabaret. Za stěžejní považuje každou ze svých rolí. Jeho vzorem je Šárka Hrabalová. Během své herecké kariéry zažil také rozpor mezi svým osobním přesvědčením a prací, bylo to právě během inscenace Těšínského nieba. Objevuje se zde totiž píseň, v níž autor Jaromír Nohavica spílá Bohu a označuje ho postupně za slepého, hluchého a mrtvého, což pro něj jako pro věřícího člověka bylo poměrně těžké.
