Režie: Ivan Krejčí
Překlad: Jaroslav Pokorný
Dramaturgie a texty písní: Tomáš Vůjtek
Scéna: Milan David
Kostýmy: Marta Roszkopfová
Hudba: Ondřej Švandrlík
Inspice: Petr Pěnkava
Text sleduje: Kamila Holaňová
Popis představení:
Nejvýznamnějším dílem Niccola Machiavelliho, kterým se navždy zapsal do dějin světové literatury, je komedie Mandragora, jedna z mála skutečně geniálních komedií italské renesance. Na rozdíl od většiny soudobých veseloher, v nichž hrdinova směšná posedlost vlastními tužbami či sled nečekaných situací jenom dočasně narušují v závěru obnovenou harmonii vztahů, posměšný happyend v Mandragoře je založen na pouze zdánlivém zachování dobrých mravů. Komedie je podle Machiavelliho „zrcadlem soukromého života“, autor v ní však reflektuje stejný svět jako ve svých politických traktátech („Všichni lidé jsou špatní, dokud je nutnost nepřivede k tomu, aby byli dobří.“). Machiavelli demonstruje, jak vratké jsou veškeré mravní zásady, pokud se střetnou s reálným, konkrétním zájmem, neboť bez ohledu na ně postupují lidé tak, aby dosáhli svého cíle. Motorem všeho lidského počínání jsou podle Machiavelliho právě tyto konkrétní zájmy. Tam, kde se střetávají s morálkou nebo náboženskými příkazy, musí se nakonec morálka i náboženství těmto zájmům přizpůsobit. Proto je Mandragora komedie velmi krutá.
+ 8 dalších
